9. ročník: Exkurze do Terezína

My, nadšenci z řad 9. ročníku, jsme se ve dnech 2. až 4. října vypravili na seminář do Terezína. Vyjeli jsme ráno po šesté hodině. Vezl nás nový autobus, se skvělým řidičem, bývalým našim žákem. Honzou Bečkou. Nejvíce jsme se zdrželi průjezdem Prahy.
V Terezíně jsme se ubytovali v Magdeburských kasárnách. Po obědě nebylo žádné povalování, hned nám začal program. V půdním divadle jsme se seznámili s životem ve 20. a 30. létech minulého století, byla nám vysvětlena hlavní funkce ghetta Terezín a podívali jsme se na film s terezínskou tematikou. A pak jsme vyrazili na prohlídku bývalého ghetta. Prošli jsme si expozici Muzea ghetta a Magdeburských kasáren. Navštívili jsme ústřední márnice a kolumbárium, kam se ukládal popel zemřelých. Vše bylo doprovázeno skvělým výkladem naší paní průvodkyně, která výklad prokládala konkrétními příběhy obyvatel. A byl večer. Po vydatné večeři jsme se podívali na film Poslední motýl, který byl částečně točen v Terezíně. Ve filmu se objevuje i nastudování opery Brundibár v Terezínu a její zneužití nacistickou propagandou jako důkaz o idylickém životě Židů v Terezíně.
Byl večer a šli jsme spát, pro většinu to byla asi nezapomenutelná noc.
V úterý jsme odešli po snídani do studovny Muzea ghetta. Dostali jsme tablety a ve skupinách přímo ve městě plnili úkoly, které jsme potom prezentovali a diskutovali o nich. Následoval dokument, ve kterém mluvili lidé, kteří přežili Terezín i transport do Osvětimi. Po obědě probíhal workshop na téma: Efekt přihlížejícího. Bavilo nás to, bylo to zajímavé. Pak jsme přešli na prohlídku podzemního systému hlavní pevnosti. To bylo moc fajn a uvolnilo to atmosféru. Dostali jsme lucerničku, svíčku a chodili barokním podzemím. Úplně nejlepší byl průchod minérskými chodbami v absolutní tmě. Šli jsme bez kahanu a na chvilku jsme zažili to, co vojáci před dávnými lety. Večer jsme se snažili naše prožitky nakreslit. Malovali jsme všichni.
Ve středu jsme vyklidili pokoje, uložili zavazadla do autobusu a pěšky se vydali do Malé pevnosti. Ta sloužila jako věznice pro politické vězně a židy. Sídlilo zde gestapo. To, co se zde dělo, jak se tu s vězni zacházelo, se rovná peklu. Vězni neměli šanci přežít kruté zacházení a mučení. Byl to silný, emotivní zážitek.
A jelo se domů. Byla to výborná exkurze. Za její umožnění děkujeme Terezínskému vzdělávacímu centru a jejich lektorům.

9. A , 9. B L. Auerová, Z. Dočekalová