Home >Základní škola >Dění ve škole - akce školy >Nevidomí mezi námi a Jak to v těle funguje (projekty v 5. B)
Základní škola

Nevidomí mezi námi a Jak to v těle funguje (projekty v 5. B)

Nevidomí mezi námi a Jak to v těle funguje (projekty v 5. B)

Několik posledních hodin přírodovědy jsme se zabývali lidským tělem. Ve třídě máme mezi dětmi jedno dítě se zrakovým postižením, a tak jsem dětem chtěla přiblížit svět lidí, kteří nevidí vůbec. Povídali jsme si o tom, jak rozpoznáme člověka nevidomého (bílá hůl) od hluchoslepého (červenobílá hůl), jak nevidomým pomáhají vodicí psi, jak se chovat k nevidomému člověku a jeho psu (nehladíme ho, nevyrušujeme ho) a proč mají vodicí psí speciální postroj (nevidomí tak lépe cítí pohyby psa). Děti si vyzkoušely, co vidí člověk s poruchou zrakové ostrosti (nejčastěji šedý zákal nebo postupné rozmazávání až ztráta zraku u starších lidí – simulace přes igelitový sáček). Můžete si vyzkoušet sami, zjistíte, že nevidíte skoro nic, a není to příjemný pocit.

Samostatně si děti vyzkoušely namalovat rostlinu, zvíře nebo postavu poslepu (až tak snadné to nebylo) a také zmenšující se kruhy (to bylo podstatně těžší), zamyslely se také nad tím, jakým způsobem může pomocí každého smyslu nevidomý člověk poznat/popsat jablko. Děti ve skupinkách pracovaly s pracovními listy, na kterých měly rozhodovat o tom, jaké činnosti podle nich nevidomí lidé zvládnou bez pomoci druhých lidí nebo v jakých povoláních vůbec nemohou samostatně pracovat (hasič, kuchař, švadlena, kosmonaut, fotograf, veterinář, truhlář, zahradník, číšník nebo instalatér. O své názory se pak podělily v diskuzi.

Ač se zdá, že jsou nevidomí kvůli svému omezení neschopni dělat dost věcí, mohou si například s pomocí druhých lidí užít výstavu fotografií, soch nebo obrazů (haptické výstavy, využití reliefní grafiky). Ve svém životě mohou používat spoustu pomůcek pro ulehčení života (párovač ponožek, který dají do pračky, a pak spojené ponožky pověsí), přístroj na indikování barev pomocí hlasu (když chtějí sladit své oblečení) nebo indikátor hladiny tekutiny v hrnku (aby nepřelili pití a nespálili se). Děti si vyzkoušely přepsat své křestní jméno pomocí Braillova písma a zmínili jsme, kde se s tímto typem písma můžeme setkat (třeba na obalech léků).

V druhé části projektu ve dvojicích děti pracovaly s populárně-naučnými články o různých orgánech/částech lidského těla nebo smyslech a vytvářely plakáty, ty pak představily zbytku třídy.

Jako bonus jsme si s dětmi udělali poznávání fotek z jejich období miminek a raného dětství, kde se zapojila i paní učitelka s paní asistentkou. Někdy to bylo naprosto jasné, kdo se na obrázku objevil, jindy jsme museli hádat.

Oba projekty byly velmi zajímavé. Přiblížily nám nejen svět nevidomých, ale pomohly prohloubit poznatky z předchozích hodin, ve kterých jsme se věnovali tomu, jak to v těle funguje.

Mgr. Lenka Červeňová