První pololetí jsme zakončili ve znamení vědy, zkoumání a nadšení z objevování. Společně jsme si vyzkoušeli řadu pokusů, které dětem názorně ukázaly, že věda není žádná nuda – právě naopak!
Na začátku jsme se zaměřili na oheň a kyslík. Zkoumali jsme, proč oheň ke svému hoření kyslík potřebuje a jaký je rozdíl mezi kyslíkem a vzduchem, který běžně dýcháme. Děti pozorovaly jednoduchý pokus, při kterém bylo vidět, že bez přístupu kyslíku plamen zhasne, a společně jsme si povídali o tom, proč k tomu dochází a co z toho můžeme vyvodit.
Velký úspěch sklidil také pokus „jarová sopka", při kterém jsme si ukázali chemickou reakci plnou bublin a pěny. Nejenže pokus vypadal efektně, ale zároveň děti naučil, že i obyčejné věci z domácnosti mohou skrývat vědecké kouzlo.
Další experiment byl už o něco „kouzelnější". Pomocí peroxidu vodíku a manganistanu draselného jsme vyráběli kyslík. Ten jsme pak využili k tomu, abychom znovu rozžehli plamínek na zhaslé špejli. Děti byly nadšené, že mohou na vlastní oči vidět, jak vzniklý plyn podporuje hoření.
Věnovali jsme se ale i fyzice a technice. Vyrobili jsme si provizorní telefon, ze kterého se dalo volat, ale posílat textové zprávy už ne – a právě to bylo skvělým odrazovým můstkem k povídání o tom, jak se šíří zvuk a jak funguje komunikace.
Na závěr nás čekal zdánlivě jednoduchý, ale velmi zajímavý pokus. Z kancelářských sponek jsme si vyrobili váhu a pomocí balónků jsme se pokusili zvážit vzduch. Děti tak zjistily, že i když vzduch nevidíme, má svou hmotnost.
Celé pololetí bylo plné otázek, pokusů, překvapení a radosti z objevování. A hlavně – děti si odnesly zkušenost, že věda je všude kolem nás a může být opravdu zábavná.
Na úplný závěr čekala děti zdravá odměna v podobě křupek, na kterých si každý mohl najít svého vědce nebo vědkyni. Tato malá pozornost byla poděkováním za jejich zvídavost, nadšení a chuť objevovat nové věci a zároveň milým zakončením prvního pololetí plného pokusů, objevů a radosti z vědy.